Tak jsme konečně vyjeli. Odjezd se trochu pozdržel, čekali jsme, než přijedou děti z Chlumína. Ve třičtvrtě na devět jsme ale vyrazili na cestu. Jelo se nám dobře, cestou jsme se zastavili u benzínové pumpy v Dubé, nasvačili jsme se a odskočili si na WC. Přes Českou Lípu jsme už jeli po výborné silnici a asi v půl dvanácté jsme byli na místě. V chatě jsme se ubytovali, máme všichni pokoje na jedné chodbě i s paní učitelkou. Děvčata jsou spolu na jednom pokoji a kluci jsou rozděleni na tři a dva. Jen jsme si trochu vybalili, tak jsme šli na oběd. Polévka byla dobrá, ale rýže byla trochu rozvařená, maso a omáčka dobré. Po obědě jsme si chvíli odpočinuli a pak jsme šli na vycházku. Naším cílem byla zřícenina Tolštejn, kde se konaly ten den slavnosti. Vypadalo to jako malé tržiště se stánky. Vyšli jsme nejen na zříceninu, ale plnili jsme také úkoly loupežníka Vildy. Dostali jsme od něj medaili a sladkosti z jeho pokladu. Zajímavé bylo, když tam předvedla děvčata z jednoho souboru svá taneční vystoupení a líbilo se nám, jak šermovali musketýři. Kluci se těšili na ohlášenou válku se Švédy. Ve 4 hodiny se na louce rozpoutala bitva proti švédským vojákům, všichni byli oblečeni do dobových uniforem. Stříleli z děl, z mušket, bojovali muž proti muži 
šavlemi. Nakonec byli Švédi poraženi a odtáhli. Protože se zhoršilo počasí a začalo drobně pršet, vydali jsme se do chaty. Cesta dolů z kopce se zdála mnohem kratší a doma jsme byli asi za 20 minut. Převlékli jsme se a do večeře jsme si hráli. Večeře nám moc chutnala, byla bramborová kaše. Před osmou jsme se s paní učitelkou osprchovali a šli jsme do hajan. Někdo nemohl ale hned usnout, tak jsme si ještě povídali. Nikdo nebrečel.
Zatím nebyl vložen žádný komentář
